Vytvořme dětem jejich vlastní svět

Přírodní materiál má přednost

Mějte na paměti, že právě naše ratolesti jsou teprve ve fázi formování tělesné schránky. Ta se vyvíjí do podoby dospělého jedince pomalu a postupně tak, jak ji to předurčila DNA. Jsou díky tomu také více náchylné na alergie, infekční choroby a úrazy a tomu bychom měli přizpůsobit i prostředí, kde se pohybují, tedy hlavně dětský pokoj. Nejvíce zasaženy bývají nejmenší děti do 5 let. Pamatujte na to, že by měly mít kolem sebe přirozenou ochrannou bariéru https://www.schreier.cz/kazdy-potrebuje-kousek-sveho-soukromi vytvořenou především z přírodních materiálů. To se týká jak nábytku a lůžka, tak i podlahové krytiny. Ideální je nábytek i postel z masivu, malba na stěnách šetrná k životnímu prostředí, bytové textilie nejlépe z bavlny, lnu a konopných vláken. Přikrývky a polštáře by měly být pouze bavlněné.
holčičí pokojíček.jpg

Funkční zóny

Dětský pokoj se pokuste rozdělit, pokud vám to dovolí prostor, do tří zón. Na místo pro spaní, hraní, a učení. Zajistit byste měli i absenci ostrých hran postele a nábytku buď polstrováním, nebo zakulacením. Pády na hrany a rohy stolů, skříní a postelí bývají poměrně často příčinou těžkých úrazů malých dětí.
podkrovní pokojíček.jpg

Dětské spaní

Především u dětí je zásadní spát na vhodném lůžku, neboť se jim teprve formuje páteř. Vyhýbejte se však tzv. visco pěně, která malé tělíčko na lůžku brání přirozenému pohybu, sevře jej, a páteř se pak nepřirozeně deformuje. Vhodnou matraci a lamelové rošty do dětských postelí nechte posoudit odborníkem, buď pediatrem, nebo ortopedem.

Volný prostor

Čím menší děti, tím více vyžadují volného prostoru kolem sebe. Jsou všetečné a neohrabané a rády si jej kolem sebe upraví rozestavěnými hračkami. Ideální volbou jsou v dětském pokoji pouze postel, psací stůl a vestavěná skříň pro oděvy a hračky. Zbytek prostoru ponechte prázdný.
dřevěný vláček.jpg

Koberce, ano či ne

Koberec bývá zdrojem potravy pro roztoče, ale zároveň je přirozeným měkkým polstrováním. Tvrdá plovoucí podlaha se sice dobře udržuje v čistotě, ovšem je kluzká a nepohodlná. Nejhorší je v kombinaci s malým koberečkem, o který děti zakopávají, a který podkluzuje. Většina pediatrů se přiklání ke klasickému koberci, který však udržujte v čistotě nejen luxováním, ale i občasným hloubkovým čištěním. Časem se i u pravidelně luxovaných koberců rozmnoží roztoči, kteří se živí šupinkami kůže a lidským potem a jejich výskyt významně podpoří děti tím, že po něm našlapují bosými chodidly takříkajíc každý den.

Vytvořme dětem jejich vlastní svět
Ohodnoťte příspěvek